Možná jste to slovo slyšela od dcery, od kamarádky nebo v nějakém rozhovoru a v duchu si řekla, že to zní skoro jako bisexuál. To je úplně běžná reakce. Ty dva pojmy si plete spousta lidí a rozdíl mezi nimi není na první pohled očividný. Pojďme si tedy v klidu ujasnit, co znamená být pansexuál a proč to není totéž co bisexualita.

Co vlastně znamená být pansexuál?

Pansexuál je člověk, kterého může přitahovat druhá osoba bez ohledu na její pohlaví nebo genderovou identitu. Předpona “pan” pochází z řečtiny a znamená “vše”. Neznamená to ale, že takového člověka přitahují úplně všichni okolo. Znamená to jen tolik, že pohlaví není faktor, který o přitažlivosti rozhoduje.

Zkuste si to představit takhle. U někoho hraje při zamilování hlavní roli to, jestli má před sebou muže, nebo ženu. U pansexuála tuhle roli hraje spíš povaha, humor, způsob, jakým člověk mluví, nebo to, jak se s ním cítí. Pohlaví jde stranou. Není to na prvním místě seznamu a často tam vůbec není.

Sama sebe může pansexuální člověk popsat větou “zamilovávám se do lidí, ne do pohlaví”. Je to zjednodušení, ale docela dobře to vystihuje jádro věci.

Důležité je vědět, že orientace není totéž co chování. Pansexuální žena nemusí za život vystřídat partnery všech pohlaví. Klidně může prožít celý život s jedním mužem. To, že ji teoreticky mohl přitahovat i někdo jiný, se z ní nesnaží dělat člověka, který pořád hledá něco dalšího.

Čím se pansexualita liší od bisexuality?

Tady je jádro celého zmatku. Oba pojmy popisují přitažlivost k více než jednomu pohlaví, a proto se tak snadno zaměňují. Rozdíl je jemný a týká se hlavně toho, jak sám člověk vnímá pohlaví druhého.

Bisexuální člověka přitahují dvě nebo více pohlaví. Pohlaví přitom obvykle vnímá a bere ho v potaz. Může cítit přitažlivost k mužům i ženám a tyto dva prožitky pro něj mohou být trochu jiné. U jednoho oceňuje jedno, u druhého něco dalšího.

Pansexuálního člověka pohlaví druhé osoby v podstatě nezajímá. Nebere ho jako podstatnou informaci. Nerozlišuje “přitažlivost k mužům” a “přitažlivost k ženám” jako dvě různé škatulky, protože pro něj splývají v jedno. Přitahuje ho člověk, tečka.

Zjednodušeně se to někdy popisuje takhle. Bisexuál vnímá pohlaví a přitahuje ho víc než jedno. Pansexuála pohlaví nechává chladným, nehraje pro něj roli vůbec.

Ono to zní jako slovíčkaření a v běžném životě se ty dvě skupiny lidí často chovají navenek podobně. Právě proto na tom nelpěte víc, než je zdravé. Pro některé lidi je ten rozdíl důležitý a popisuje přesně to, co cítí. Pro jiné je to jen otázka toho, které slovo jim sedne líp.

Pokud vás zajímá i samotný pojem bisexuality podrobněji, věnujeme se mu v samostatném článku.

Co znamená být bisexuál a jak se pozná bisexualita

Proč ten rozdíl lidem tak často splývá?

Zaprvé jsou to prostě podobná slova. Obě začínají neznámou předponou a končí na “sexuál”. Kdo se v tématu nepohybuje, snadno je hodí do jednoho pytle.

Zadruhé se ty definice v praxi překrývají. Kdyby vedle sebe stály dvě ženy, jedna bisexuální a jedna pansexuální, z jejich vztahů byste rozdíl často nepoznala. Obě mohou mít partnera nebo partnerku, obě mohou být šťastně zadané, obě mohou být samy. Ten rozdíl je hlavně v hlavě, v tom, jak samy sobě rozumějí.

Zatřetí se význam těch slov v čase mění a lidé je používají různě. Někdo, kdo se dřív označoval za bisexuála, dnes používá slovo pansexuál a naopak. Není v tom žádná pevná hranice, kterou by hlídal nějaký úřad.

Tip: pokud si nejste jistá, co přesně někdo myslí, když se takhle označí, klidně se zeptejte. Ne vyzývavě, ale s upřímným zájmem. Většina lidí ocení, když se ptáte proto, že jim chcete rozumět.

Kde se to slovo vůbec vzalo?

Předpona “pan” pochází z řečtiny a znamená “vše” nebo “všechno”. Najdete ji i v jiných slovech, třeba v panoramatu, které ukazuje celý výhled kolem. V případě pansexuality odkazuje na to, že do okruhu možné přitažlivosti spadají lidé bez ohledu na pohlaví.

Do běžné řeči se slovo dostalo hlavně v posledních letech, s tím, jak se o orientaci obecně mluví otevřeněji a jak se lidé o svých prožitcích baví na internetu. Není to nová věc pod novým názvem. Lidé, kteří tohle cítili, existovali vždycky. Jen pro to dřív neměli pojmenování, které by jim sedělo.

To vysvětluje, proč ho starší generace často nezná, zatímco pro mladší lidi je běžné. Když ho tedy slyšíte poprvé, není na tom nic divného. Jazyk kolem vztahů a orientace se prostě mění rychleji, než stíháme sledovat.

Není pansexualita jen to, že člověka přitahují všichni?

Tohle je asi nejčastější mýtus a stojí za to ho rozebrat. Slovo “vše” v předponě svádí k představě, že pansexuála přitahuje kdokoli a cokoli. To je nedorozumění.

Pansexuál má stejně jako každý jiný svůj vkus. Někdo se mu líbí a někdo ne. Má oblíbené povahové rysy, typy humoru, styl. Odmítne člověka, se kterým si nesedne, úplně stejně jako vy. Jediné, co u něj chybí, je automatické třídění lidí podle pohlaví.

Přirovnat se to dá k jídlu. Někomu je jedno, jestli jí u oběda kuře nebo rybu, hlavně že je to dobře udělané a chutná mu to. Neznamená to, že sní úplně všechno, co mu položíte na stůl. Znamená to jen, že druh masa není to, co rozhoduje.

Varování: opatrně s vtipy o tom, že pansexuála “bere všechno”. Někdy to zní neškodně, ale pro dotyčného to může být nepříjemné. Nálepka “člověk bez zábran” se s pansexualitou nepojí o nic víc než s jakoukoli jinou orientací.

Jak se pansexualita projevuje v běžném vztahu?

Popravdě většinou úplně nenápadně. Pansexuální člověk chodí do práce, řeší nákup, hádá se o nádobí a usmiřuje se jako kdokoli jiný. Orientace nediktuje, jak vztah vypadá zevnitř.

Rozdíl se objeví spíš v drobnostech. Třeba v tom, koho si dotyčný přivede domů představit. Nebo v tom, že se necítí dobře, když okolí automaticky předpokládá, koho by “měl” mít po boku. Pro rodiče někdy bývá překvapení, když dcera, která dosud chodila s kluky, přijde s přítelkyní. Nebo obráceně.

Pokud takovou situaci řešíte jako rodič nebo blízký člověk, zkuste odolat nutkání hledat vysvětlení nebo příčinu. Orientace není důsledek špatné výchovy, žádného zážitku ani módy. Prostě k člověku patří.

Tip: nejvíc pomůže obyčejný zájem o toho, koho má váš blízký rád. Otázka “jaká je?” nebo “jaký je?” udělá mnohem víc než dlouhé rozebírání pojmů.

Co když sama tápete, kam patříte?

Stává se, že žena léta žije v přesvědčení, že je heterosexuální, a pak zjistí, že to tak úplně nesedí. Někdy se to objeví po rozvodu, někdy ve chvíli, kdy potká konkrétního člověka, a někdy jen tak, sama od sebe, klidně po čtyřicítce.

Není kam spěchat. Nemusíte na sebe hned lepit žádné slovo. Označení jako pansexuál, bisexuál nebo cokoli dalšího slouží k tomu, aby vám pomohlo, ne aby vás svazovalo. Když vám žádné z nich zatím nesedí, je úplně v pořádku počkat.

Pár otázek, které vám samotné mohou pomoct se zorientovat:

  • Podle čeho poznáte, že vás někdo přitahuje? Hraje v tom pohlaví roli, nebo spíš ne?
  • Když si vzpomenete na lidi, kteří se vám v životě líbili, mají něco společného?
  • Cítíte tlak zvenčí, abyste se nějak označila, nebo je to potřeba, která přichází zevnitř?

Na tyhle otázky neexistuje správná odpověď. Slouží jen k tomu, abyste se nad sebou v klidu zamyslela.

Jestli chcete širší přehled toho, jak se jednotlivé orientace vůbec dělí, máme k tomu samostatný text.

Přehled sexuálních orientací a čím se od sebe liší

Pansexualita, nebo přece jen něco jiného?

V rozhovorech o orientaci narazíte na spoustu dalších slov, která se s pansexualitou pletou. Pár z nich stojí za krátké odlišení, ať víte, kde je hranice.

Bisexualita už tady padla. Přitažlivost k víc než jednomu pohlaví, ale s tím, že pohlaví člověk vnímá a rozlišuje.

Asexualita je něco úplně jiného. Asexuální člověk cítí k druhým malou nebo žádnou sexuální přitažlivost. Nejde tedy o to, koho ho přitahuje, ale o to, že sexuální přitažlivost prožívá slabě nebo vůbec. S pansexualitou se to plete jen kvůli podobně vypadajícím slovům.

Pak je tu takzvaná fluidita, tedy proměnlivost. Někdo cítí, že se jeho přitažlivost v čase mění. Chvíli víc k jednomu pohlaví, chvíli k druhému. To není totéž co pansexualita, i když se ty prožitky mohou překrývat.

Nemusíte si tenhle slovníček pamatovat nazpaměť. Užitečné je vědět jediné. Když se vám někdo svěří konkrétním slovem, řídí se tím, co u sebe cítí, ne slovníkovou definicí. Proto má vždycky přednost to, jak to popisuje sám, před tím, co si o daném pojmu myslíte vy.

Co když to zjistíte až v dlouhém vztahu?

Nezřídka žena přijde na to, že je pansexuální, až ve chvíli, kdy je roky vdaná nebo dlouho zadaná. Přichází pak otázka, jestli to vůbec musí partnerovi říkat, když se na jejím vztahu k němu nic nemění.

Jasná odpověď neexistuje a je to hodně osobní. Někomu uleví, když to svému člověku řekne, protože se před ním nechce nijak schovávat. Jiná to bere jako svou věc, která se partnera přímo netýká, a nechá si to pro sebe. Obojí je legitimní.

Pokud se rozhodnete mluvit, pomůže rovnou dodat, co ta informace znamená a co ne. Věta ve smyslu “nic se pro nás nemění, jen jsem si o sobě udělala jasno” předejde tomu, aby si partner domýšlel, že chcete odejít nebo něco hledat jinde. Zbytečná obava z takové věty totiž dokáže nadělat víc škody než samotné téma.

Jak reagovat, když se vám někdo svěří

Tenhle okamžik bývá pro toho druhého napínavější, než dáte znát. Když vám dcera, kamarádka nebo kolegyně řekne, že je pansexuální, obvykle to není náhoda ani prohození věty do vzduchu. Většinou to znamená, že vám důvěřuje.

První reakce se pamatuje. Nemusíte mít připravený proslov. Stačí dát najevo, že to berete a že se na vašem vztahu nic nemění. Věta “díky, že mi to říkáš” funguje líp než jakákoli poučka o orientacích.

Čemu se vyhnout:

  • Ptaní ve stylu “a nejsi si jen zmatená?” nebo “není to jen taková fáze?”. I když to myslíte dobře, zní to jako zpochybnění.
  • Přehnané nadšení a hlasité ujišťování, jak vám to vůbec nevadí. Někdy to vyzní, jako by mělo být na čem vadit.
  • Rozebírání toho, co na to řeknou ostatní. To si dotyčný nejspíš přehrál v hlavě už mockrát sám.

Když si nejste jistá, co říct, řekněte to na rovinu. “Nevyznám se v tom úplně, ale rád bych rozuměl” je poctivá věta. Většina lidí ji ocení víc než předstíranou jistotu.

Hraje pansexualita roli i v přátelství a rodině?

Ne tak, jak by si někdo mohl myslet. Pansexualita se týká toho, koho člověk vnímá jako partnera, ne toho, jak se chová k přátelům nebo rodině. Obava, že se pansexuální kamarádka “zamiluje do každého”, včetně vás, nedává smysl o nic víc, než že by se do vás měla zamilovat každá heterosexuální kamarádka jen proto, že jste stejného pohlaví jako její partneři.

V rodině se občas řeší praktičtější věci. Jak o partnerovi nebo partnerce mluvit před příbuznými. Koho vzít na svatbu, na Vánoce, na oslavu. Tady pomáhá jediné, totiž nechat rozhodnutí na tom, koho se to týká, a nepředbíhat ho vlastními obavami z reakcí strýců a tet.

Na co si dát pozor

Nedělejte z orientace člověka to hlavní, co o něm víte. Pansexualita je jen jedna část, podobně jako to, že někdo rád peče nebo má rád hory. Když ji budete pořád omílat, dáváte tím najevo, že vás zaskočila víc, než přiznáváte.

Pozor na dobře míněné, ale trapné otázky o intimním životě. To, že vám někdo řekne svou orientaci, není pozvánka k dotazům, které byste heterosexuálnímu člověku nikdy nepoložila.

A hlavně nespěchejte s nálepkami, ani u sebe, ani u druhých. Slova jako pansexuál nebo bisexuál mají sloužit lidem, ne naopak. Když někdo řekne, že si zatím žádné nevybral, respektujte to. Nejde o nerozhodnost. Jde o to, že se do jednoho slova prostě ne vždy všechno vejde.

Pokud jde o dceru nebo někoho mladého, počítejte s tím, že se jeho vnímání může ještě vyvíjet. To není důvod ho zlehčovat. Je to jen připomínka, že člověk nemusí mít v sedmnácti dořešené to, co spousta lidí řeší celý život.

Krátké shrnutí pro rychlou orientaci

Pansexuál je člověk, u kterého o přitažlivosti nerozhoduje pohlaví druhého. Bisexuála přitahuje víc než jedno pohlaví, ale pohlaví přitom obvykle vnímá a bere v úvahu. Rozdíl je jemný a hodně záleží na tom, které slovo daný člověk cítí jako vlastní.

V praxi vypadá život pansexuálního člověka stejně obyčejně jako kdejaký jiný. Nejužitečnější, co pro takového člověka můžete udělat, je brát ho normálně, zajímat se o toho, koho má rád, a nedělat z jednoho slova větší událost, než jaká to ve skutečnosti je.

Jestli tápete sama nebo si o sobě potřebujete udělat jasno a nestačí vám k tomu přemýšlení, není nic špatného promluvit si s někým, komu důvěřujete, nebo se sexuologem. Od toho tu takový rozhovor je, aby vám ulevil, ne aby vás zaškatulkoval.