Sociální sítě z mokrého orgasmu udělaly rychlý test, jestli byl sex dost dobrý. Realita je přitom míň dramatická a hlavně různorodější, než ukazují krátká videa s milionem zhlédnutí. Pod stejným lidovým názvem se totiž skrývají dvě různé věci, které mají jiný původ v těle i jiné složení. Který jev znamená co, proč to řadu žen zaskočí a proč to ještě před pár lety směšovali dohromady i sami vědci?

Nejdřív k anatomii, protože bez ní se v tom snadno ztratíte. Obě podoby totiž vznikají úplně jinde v těle.

Co je ženská ejakulace a odkud se bere?

Ženská ejakulace označuje vypuzení malého množství husté, mléčně zbarvené tekutiny z takzvaných Skeneho žláz. Jde o žlázky uložené kolem močové trubice, které se vyvíjejí ze stejné tkáně jako mužská prostata. Proto se jim někdy říká ženská prostata, i když to není úplně přesný lékařský termín. První zmínky o těchto žlázkách sahají až do roku 1672 k nizozemskému lékaři Reinierovi de Graaf. Podrobně je popsal až gynekolog Alexander Skene v roce 1880, po kterém nesou jméno dodnes.

Tekutina ze Skeneho žláz obsahuje prostatický specifický antigen, zkráceně PSA, tedy stejnou látku, jakou produkuje mužská prostata. Množství bývá malé, řádově jednotky mililitrů. Právě přítomnost PSA umožňuje ve vzorku spolehlivě odlišit ejakulát od moči, ve které se běžně nevyskytuje.

Mokrý orgasmus navíc není totéž co běžné zvlhnutí při vzrušení. Poševní stěny a Bartholiniho žlázky u vchodu do pochvy produkují lubrikační tekutinu při většině vzrušení, a to je jiný, mnohem běžnější proces, který s ejakulací ani squirtingem přímo nesouvisí. Rozlišování mezi jednotlivými typy tekutin věnovali český gynekolog a sexuolog Zlatko Pastor z Gynekologicko-porodnické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol a jeho kolega Roman Chmel samostatný přehled z roku 2018 v časopise International Urogynecology Journal, protože právě záměna různých tekutin bývá v praxi nejčastějším zdrojem zmatku.

Čím se liší od takzvaného squirtingu?

Squirting je objemově úplně jiná liga. Řeč je o přibližně deseti mililitrech tekutiny a víc. Na rozdíl od husté ejakulace jde o čirou tekutinu a vzniká jinde, přímo v močovém měchýři.

Stejní dva autoři ve svém rozsáhlejším přehledu výzkumu z roku 2022 shrnují, že svým chemickým složením tahle tekutina připomíná moč. Dlouho přitom lékařská literatura obě věci směšovala pod jediný název, ženskou ejakulaci. Rozdělení na dva samostatné jevy je v medicíně relativně nové, ne žádná móda posledních pár let, jak by se mohlo zdát z internetových diskuzí.

Obě podoby se mohou objevit i současně, u jedné ženy během jednoho sexu. Tělo pak nejdřív vypustí trochu husté tekutiny ze žláz a vzápětí přidá objemnější splach z měchýře.

Existuje G bod vůbec doopravdy?

Ke Skeneho žlázám se váže i takzvaný G bod, místo na přední stěně pochvy, které má být mimořádně citlivé na dotek. Jenže na rozdíl od toho, jak sebejistě se o něm mluví v časopisech i na internetu, věda si jeho existencí zdaleka není jistá.

Rozsáhlý přehled, který v roce 2021 vyšel v časopise Sexual Medicine pod vedením gynekologa Vieiry-Baptisty, prošel jednatřicet studií na téma G bodu, od dotazníkových průzkumů přes zobrazovací metody až po pitevní a histologické rozbory. V průzkumech mezi ženami uvedlo přes 62 procent, že G bod mají a umí ho najít. V klinických studiích ho lékaři identifikovali přibližně u 55 procent vyšetřovaných žen, ve dvou studiích ho ale nenašli u žádné z pacientek. Zobrazovací a anatomické studie došly k protichůdným závěrům. Některé zaznamenaly při vzrušení zesílení a jakoby sesun přední stěny pochvy směrem dolů, což vedlo k myšlence takzvaného klitorouretrovaginálního komplexu, tedy propojené soustavy klitorisu, močové trubice a pochvy, která funguje jako celek spíš než jako jedno přesné tlačítko. Autoři review i tak uzavírají, že existence samostatné struktury zvané G bod zůstává nedokázaná.

Neznamená to, že přední stěna pochvy je necitlivá, to určitě ne. Znamená to jen, že nejde o jedno přesně ohraničené místo, které funguje stejně u každé ženy jako vypínač. Spíš jde o širší oblast, kde se prolínají Skeneho žlázy, ramena klitorisu a stěna pochvy, a citlivost se od ženy k ženě dost liší.

Squirting není totéž co únik moči

Tahle obava drží spoustu žen dál od uvolnění při sexu, a je pochopitelná. Čirá tekutina, větší objem, uvolněné svěrače, všechno to na první pohled připomíná únik moči. Rozdíl je v tom, za jakých okolností k tomu dochází.

Že v tom se studem nebo zmatkem nejste sama, potvrzuje švédský průzkum mezi 1568 ženami z roku 2024, publikovaný v časopise Sexual Medicine. Šestadvacet procent žen, které squirting nebo ejakulaci zažily poprvé, si v tu chvíli myslelo, že se pomočily. Osmadvacet procent to zaskočilo natolik, že to samy popsaly jako šok nebo stud. Většina, 77 procent, to nakonec hodnotila jako příjemný pocit. I tak se podle průzkumu velká část žen přiznala, že se squirtingu v některých situacích raději chtěly vyhnout, nejčastěji kvůli pocitu, že bylo příliš mokro, nebo kvůli nejistotě, co ta tekutina vlastně je.

Švédská data zároveň ukázala jednu praktickou věc: ženy, jejichž partner na squirting zareagoval odmítavě nebo znechuceně, mnohem častěji uváděly, že se mu chtějí příště vyhnout. Reakce druhého člověka tak dost rozhoduje o tom, jestli si tělo tenhle typ prožitku příště zase dovolí, nebo se raději zabrzdí ze strachu, co si o něm partner pomyslí.

Vyvrcholení obecně doprovázejí rytmické stahy svalů pánevního dna. Dává to smysl, proč se squirting objevuje právě v tomhle okamžiku, a ne kdykoli jindy během dne, třeba při kýchnutí nebo zvednutí tašky s nákupem. Stydět se za něj tedy nemusíte o nic víc než za zrychlený tep nebo zpocené dlaně. Je to tělesná reakce, ne nehoda.

Zažívá mokrý orgasmus opravdu každá žena?

Přesná čísla, kolik žen ejakulaci nebo squirting zažívá, se od výzkumu k výzkumu dost liší. Záleží na tom, jak přesně výzkumníci otázku formulují a co všechno si pod pojmem žena sama představí.

Jednoznačná shoda mezi vědci na přesném čísle zatím neexistuje.

Jeden z dosud největších průzkumů na téma přesto konkrétní číslo nabízí. Švédští vědci v roce 2024 oslovili online dotazníkem 1568 žen ve věku 18 až 69 let, a zkušenost se squirtingem nebo ejakulací uvedlo 58 procent z nich, výrazně častěji mezi ženami, které se neidentifikují jako heterosexuální. Pravidelně, při každém nebo skoro každém sexu, k tomu dochází jen u 7 procent žen, u další zhruba poloviny jen občas. Jedenašedesát procent žen popsalo, že k tomu dochází v těsné blízkosti orgasmu nebo přímo s ním, a právě tahle skupina to častěji hodnotila jako příjemný pocit. I tenhle rozsáhlý vzorek má ale svoje limity, protože šlo o dobrovolný online dotazník, kterého se pravděpodobněji zúčastnily ženy, jež už o tématu něco věděly a neměly vůči němu zábrany.

Jasné je ale jedno: ani časté, ani vzácné, ani úplně chybějící mokré vyvrcholení není známkou toho, jak moc žena orgasmus prožila. Podle dostupného výzkumu souvisí spíš s tím, jestli k němu při vyvrcholení dojde, než se sílou samotného prožitku. Jde o samostatnou tělesnou reakci, kterou má část žen a část ne, podobně jako někomu víc slzí oči při dojetí a někomu míň.

Víc o tom, jak ženský orgasmus vlastně funguje a co ho nejčastěji brzdí, najdete v samostatném článku.

Ženský orgasmus: jak funguje a co ho nejvíc brzdí

Dá se to přivodit, nebo je to jen náhoda?

Spolehlivý návod neexistuje, a kdokoli vám ho slibuje, si vymýšlí. Určitou roli může hrát stimulace přední stěny pochvy v místě, kterému se běžně říká G bod, i když se vědci na jeho přesné podobě, jak už víte, neshodnou. Reakce se přitom liší žena od ženy a den ode dne.

Tlak na výkon funguje přesně opačně, než byste čekala. Čím víc se snažíte mokrý orgasmus vyvolat schválně, tím hůř se daří tělu uvolnit se, a bez uvolnění pánevního dna k němu nedojde. Stejně destruktivně působí tlak zvenčí, když ho od vás očekává nebo si ho dokonce nahlas žádá partner. Zkuste to otočit a soustřeďte se na to, co je vám při sexu příjemné. Tělo pak samo rozhodne, jestli a kdy zareaguje zrovna tímhle způsobem. Otevřený rozhovor s partnerem o tom, co je vám příjemné a co ne, funguje spolehlivěji než jakákoli poloha nebo technika, o které si přečtete na internetu.

Tip: Když vás při sexu znejistí obava, že se pomočíte, zajděte si předem na záchod a řekněte o tom nahlas partnerovi. Uvolněná hlava pro tenhle typ reakce dělá víc než jakákoli technika.

Na co si dát pozor

Mokrý orgasmus sám o sobě není zdravotní problém a kvůli němu lékaře navštěvovat nemusíte, ať už k němu dochází často, zřídka, nebo vůbec. Pozor si dejte na pár situací, kdy tekutina uniká i mimo sex, protože tam už jde o něco jiného.

  • Únik při kašli, smíchu nebo cvičení – jde o typický projev stresové inkontinence, ne squirtingu, a řeší se jinak, často cvičením pánevního dna nebo u gynekologa.
  • Pálení, zápach nebo změna barvy tekutiny – může jít o infekci močových cest, kterou mokrý orgasmus sám od sebe nezpůsobuje.
  • Bolest při vyvrcholení nebo v podbřišku – k běžnému mokrému orgasmu nepatří a zaslouží si vyšetření.

Varování: Pokud si nejste jistá, jestli jde o squirting, nebo o únik moči, který se sexem vůbec nesouvisí, neřešte to sama googlením. Gynekolog nebo urogynekolog to na základě krátkého vyšetření spolehlivě rozliší.

Shrnutí

Mokrý orgasmus je deštníkový pojem pro dvě různé věci. Ženská ejakulace je malé množství husté tekutiny ze Skeneho žláz, squirting je objemnější a čirý únik z močového měchýře, který připomíná moč. Ani takzvaný G bod není vědecky jednoznačně potvrzené místo, spíš širší a citlivá oblast, která se u každé ženy chová trochu jinak. Podle rozsáhlého švédského průzkumu má s mokrým vyvrcholením zkušenost přes polovina žen, pravidelně ale jen zlomek z nich. Obojí je normální tělesná reakce, kterou nemá smysl honit ani se za ni stydět. Když tekutina uniká i mimo sex nebo ji doprovází bolest či pálení, patří to k lékaři, ne mezi trapné historky, které si necháte pro sebe.