Firemní teambuilding skončí v deset večer, vy dojedete domů a dvacet minut sedíte v autě v garáži, než vystoupíte. Ne že by bylo zle. Bylo to docela fajn. Jen potřebujete chvíli ticha, než zvládnete otevřít dveře do bytu.

Přesně tuhle scénu si lidé obvykle vybaví, když padne slovo introvert. Kolem toho pojmu ale koluje tolik testů, memů a nálepek, že se z něj stal spíš horoskop než popis povahy. Co o introverzi psychologie opravdu ví a co si k ní internet přimyslel?

Co introverze znamená a odkud se ten pojem vzal

Pojem zavedl na začátku dvacátého století psychiatr Carl Gustav Jung. Popisoval jím, kam člověk obrací pozornost. Introvert dovnitř, k vlastním myšlenkám a prožitkům, extravert ven, k lidem a dění kolem.

Moderní psychologie osobnosti s tím pracuje jinak. Extraverze v ní patří mezi pět základních rysů osobnosti a měří se jako spojitá škála, ne jako dvě přihrádky. Každý člověk má na téhle škále nějaké místo a většina lidí ho má někde uprostřed. Čistých typů z internetových kvízů se v populaci moc nenajde.

Praktický rozdíl je tenhle. Když se sami sebe ptáte „jsem introvert, nebo extravert“, ptáte se špatně. Užitečnější otázka zní, po kolika hodinách mezi lidmi vám dojde baterka a co ji dobíjí.

Proč se procenta introvertů v populaci nedají brát vážně

Číslo, které koluje po internetu, obvykle zní třetina až polovina lidí. Nejčastěji se odvozuje z dat kolem osobnostního dotazníku MBTI, který lidi rozděluje do šestnácti typů podle čtyř písmen. Kdo ten podíl spočítal a na jakém vzorku, se u těchhle tvrzení obvykle nedozvíte.

Právě v tomhle je zádrhel. MBTI z každé škály udělá dvě krabičky a hranici mezi nimi si zvolí sám. Kdo skončí těsně nad čárou, dostane E. Kdo těsně pod ní, dostane I. Psycholog David J. Pittenger v přehledovém článku pro Consulting Psychology Journal v roce 2005 upozornil právě na to, že většina lidí se drží u středu škály, takže drobný rozdíl v odpovědích člověka překlopí z jednoho typu do druhého.

Opakované vyplnění téhož testu s odstupem pak často vydá jiný výsledek.

Z toho plyne jednoduchá věc. Kolik je introvertů, závisí čistě na tom, kde si kdo nakreslí čáru. Žádné spolehlivé procento neexistuje a údaje, které vidíte v článcích a na sociálních sítích, jsou odhady postavené na dotazníku, jehož spolehlivost psychologové roky rozporují.

MBTI se v Česku pořád používá při náboru a na firemních školeních. Jako pomůcka pro rozhovor o sobě poslouží. Za měřicí přístroj ho nepovažujte.

Podle čeho introverzi poznáte v běžném týdnu

Užitečnější než test je pár dní pozorování. Introverze se pozná spíš na tom, co vám bere a co vrací energii, než na tom, jestli máte ráda lidi.

  • Únava po kontaktu, ne z něj. Odpoledne strávené s kamarádkami vás baví a večer jste vyždímaná. Obojí naráz.
  • Potřeba náběhu. Do hovoru vstupujete později. Nápad radši promyslíte, než ho řeknete, a mezitím ho někdy vysloví někdo jiný.
  • Malý okruh a hloubka. Deset povrchních hovorů na večírku vás vyčerpá víc než tři hodiny s jedním člověkem.
  • Telefonát jako překážka. Napsat zprávu jde snadno. Zavolat vyžaduje rozhodnutí.
  • Přestávka o samotě jako nutnost. Bez ní se druhá půlka dne nerozjede.
  • Písemný projev jako úleva. Co se vám v hovoru zadrhne, v e-mailu napíšete za dvě minuty.

Když se v tomhle poznáte, moc to o vás nevypovídá. Introverze nepředpovídá, jestli budete dobrá vedoucí nebo jestli si najdete partnera. Vypovídá hlavně o tom, kolik odpočinku po sociálně náročném dni potřebujete.

Introverze, stydlivost a sociální fobie nejsou totéž

Tady vzniká nejvíc zmatku, takže rozdíl stojí za přesné pojmenování. Introverze popisuje, kde čerpáte energii. Introvertka může být sebejistá, umět mluvit před lidmi a vést poradu. Jen po ní potřebuje ticho.

Stydlivost je obava z hodnocení druhých. Stydlivý člověk by mezi lidmi být chtěl, ale bojí se, jak dopadne. Se stydlivostí se dá pracovat přes drobné kroky a rostoucí zkušenost, podobně jako u budování sebevědomí.

Sociální fobie je diagnóza. Podle Národního zdravotnického informačního portálu jde o úzkostnou poruchu, při které strach ze společenských situací způsobuje značné potíže a zhoršuje schopnost fungovat v běžném životě. Člověk se bojí negativního hodnocení druhých, k tomu se přidávají tělesné příznaky jako nadměrné červenání, pocení, třes, bušení srdce a nevolnost. Někdy i panické záchvaty.

Podle NZIP trpí úzkostnými poruchami zhruba desetina populace, častěji ženy, a sociální i specifické fobie mezi nimi patří k nejběžnějším.

Rozdíl poznáte podle jedné otázky. Vyhýbáte se, protože se vám nechce, nebo protože se bojíte? Introvertka pozvánku odmítne, protože má za sebou náročný týden. Člověk se sociální fobií ji odmítne, i když by strašně rád šel.

Druhé vodítko je, co se děje po odmítnutí. Introvertce se uleví a večer si užije. Člověk se sociální fobií si celý večer vyčítá, že zase nešel, a k původní úzkosti mu přibude ještě lítost. Tenhle kruh se sám utahuje.

Pokud vás strach ze společenských situací omezuje v práci, ve studiu nebo ve vztazích, nálepka introverta vám nepomůže. Sociální fobie se léčí a čím dřív, tím lépe. Prvním krokem může být praktický lékař nebo přímo objednání ke klinickému psychologovi. Praktické techniky na zklidnění najdete v textu Jak se zbavit úzkosti, ale u diagnózy nahrazují odbornou péči asi tak jako obklad zlomeninu.

Co se říká o introvertech a mozku

Vysvětlení, která kolují po internetu, znějí přesvědčivě. Introverti prý mají jinak nastavený dopamin. Nebo jim vzruch prochází mozkem delší cestou. Nebo mají vyšší základní vybuzení mozkové kůry, a proto je hlučné prostředí přetěžuje. Poslední hypotézu skutečně vyslovil psycholog Hans Eysenck v šedesátých letech a výzkum se jí zabývá dodnes. Jenže mezi „existuje hypotéza, kterou se vědci zabývají“ a „introverti mají mozek nastavený takhle“ je pořádný kus cesty. Zjednodušené verze, které najdete v článcích a na sociálních sítích, obvykle sedí spíš na obrázku než ve výzkumu.

Praktický dopad je nulový. Ani kdyby se hypotéza jednou potvrdila, vaše úterý to nezmění. Užitečnější je vědět, po kolika hodinách na otevřeném pracovišti vám přestane fungovat hlava. Silné reakce na hluk, světlo nebo cizí nálady se navíc často pletou s vysokou citlivostí, která s introverzí není totéž.

Co introvertům opravdu pomáhá

  1. Zapisujte si do kalendáře i zotavení. Když víte, že vás v sobotu čeká svatba, zablokujte si neděli dopředu. Prázdný den se hájí hůř, když v něm ještě nic nestojí.
  2. Připravte si vstup do diskuse dopředu. Na poradě řeknete svůj názor v prvních deseti minutách, nebo ho neřeknete vůbec. Napište si jednu větu předem a odbavte ji brzy.
  3. Vyjednejte si prostředí. Sluchátka, jeden den práce z domova, stůl u zdi místo uprostřed sálu. Tohle jsou věci, o které jde požádat, a bývají levnější než vaše výpověď.
  4. Domluvte si odchod předem. Než někam vyrazíte, řekněte nahlas, do kolika zůstanete. Předem oznámený odchod v jedenáct nikoho nepřekvapí. Nenápadné mizení ve dveřích ano.
  5. Hlídejte si osamělost. Když samotu dopřáváte sama sobě často, snadno se z toho stane vyhýbání a přestane to být volba. Domluvte si jedno pravidelné setkání týdně, i ve dnech, kdy se vám nechce.

Tip: Dva týdny si u každého náročnějšího dne poznamenejte, co vás vyždímalo a po čem vám bylo líp. Vyčerpává často něco jiného, než člověk čeká. Návštěva u kamarádky bývá nevinná. Hodina na otevřeném pracovišti, kterou jste měla předtím, už ne.

Introvertka ve vztahu a v rodině

Nejčastější domácí konflikt vypadá takhle. On chce v sobotu na oslavu ke svým kolegům, vy jste odpracovala týden a představa dalších čtyř hodin společenského výkonu vás položí, on to čte jako „nezajímají tě moji lidé“. Vy to myslíte jako „nemám z čeho brát“.

Věta, která obvykle pomůže víc než vysvětlování povahy, zní jednoduše: můžeme jet oba a já odjedu po dvou hodinách. Oddělený odjezd, dvě auta nebo taxi. Vypadá to jako drobnost a ušetří to spoustu dohadování.

Doma je to náročnější, protože samota je s dětmi vzácnější než volný večer. Introvertní matka po celém dni s předškolákem má prázdnou baterku a se vztahem k dítěti to nemá vůbec nic společného. Dvacet minut o samotě po příchodu partnera domů nebo cesta z práce, kterou o kousek prodloužíte, dokáže s večerem udělat víc než hodina spánku navíc.

A ještě jedna věc. Řekněte lidem kolem sebe konkrétně, co potřebujete. „Jsem introvert“ nikdo neumí přeložit do chování. „Po návštěvě potřebuju hodinu ticha a nemluv na mě“ ano.

Co je na introverzi opravdu užitečné

Seznamy výhod introvertů berte s rezervou, protože většina těch tvrzení stojí spíš na dojmech než na měření. Pár praktických důsledků ale plyne přímo z toho, jak s energií hospodaříte.

Když do hovoru vstupujete později, zbyde vám víc času si věc promyslet. Na poradě to působí jako pomalost. V e-mailu odeslaném druhý den ráno jako promyšlenost.

Menší okruh blízkých lidí znamená míň schůzek v týdnu. Ve čtyřiceti to bývá úleva, ve dvaceti to člověka spíš mrzí.

A když si prostředí zařídíte po svém, vydržíte déle u soustředěné práce. Ceněná věc, jen se špatně předvádí na pohovoru.

Na co si dát pozor

Nálepka umí být pohodlná. „Já jsem introvert“ se dá říct k odmítnuté oslavě i k nezvednutému telefonu od sestry, kterou jste nevolala tři měsíce. V prvním případě jde o poctivé hospodaření s energií. Ve druhém o výmluvu, kterou byste sama před sebou neobhájila.

Druhá past je z opačné strany. Introverze se občas prodává jako lepší varianta povahy, plná hloubky a soustředění. Tvrzení typu „introverti jsou lepší posluchači“ nebo „introverti mají bohatší vnitřní život“ znějí hezky a nikdo je pořádně nedokázal.

Extraverze a introverze jsou dva konce jedné škály, ne známky na vysvědčení.

A pozor na tlak z okolí. Když vám matka nebo šéf třicet let opakují, že byste se měla víc otevřít, snadno z toho vznikne pocit, že je s vámi něco v nepořádku. Tomu se dá čelit líp, když máte srovnaný vztah k sobě. Introverze není porucha a nedá se diagnostikovat.

Čím začít

Nechte testy na později a začněte pozorováním, které popisuje tip výš. Z dvou týdnů poznámek vyleze konkrétnější obrázek než z jakýchkoli čtyř písmen.

Pak si vezměte jedinou věc, kterou si můžete zařídit. Sluchátka. Volnou neděli po akci. Předem oznámený čas odchodu. Jednu připravenou větu na poradu. A když zjistíte, že se lidem nevyhýbáte kvůli energii, ale kvůli strachu, obraťte se na odborníka. To je jiná situace a má svoje řešení.