Na koučovacím kurzu uslyšíte, že máte „probudit svou ženskou energii“. Na Instagramu vám k tomu prodají svíčku, olej nebo víkendový retreat za pár tisíc korun. V ženském kruhu vám tentýž pojem vysvětlí úplně jinak, spíš jako práci s tělem a s cyklem. Není divu, že se v tom dá ztratit.

Pojem ženská energie totiž nemá jednu definici, kterou by uznávali všichni stejně. Odkud se vzal, co si pod ním reálně představit a kde končí inspirace a začíná prázdný byznys?

Co lidé míní pojmem ženská energie?

Ve světě koučování a osobního rozvoje se ženskou energií obvykle myslí soubor vlastností: intuice, citlivost, schopnost naslouchat, tvořivost, přijímání, propojení s tělem a s druhými lidmi. Proti tomu stojí takzvaná mužská energie: akce, struktura, cílevědomost, lineární postup od bodu A k bodu B.

Rovnou jedna důležitá poznámka. V téhle typologii nejde o to, jestli jste žena, nebo muž. Jde o dva způsoby fungování, ke kterým má podle zastánců konceptu přístup každý člověk bez ohledu na pohlaví. Muž prý běžně funguje i v „ženském“ režimu, když třeba utěšuje dítě nebo si všímá nálady v místnosti. Žena naopak běžně jede v „mužském“ režimu, když řídí projekt nebo jedná s úřadem.

Používat tahle dvě slova jako škatulky pro celé pohlaví je zjednodušení, se kterým nesouhlasí ani lidé, kteří s konceptem jinak pracují.

V praxi to koučové a lektorky popisují asi takhle:

  • Ženská energie. Naslouchání, trpělivost, tvořivost, schopnost nechat věci dozrát.
  • Mužská energie. Rozhodnost, řád, rychlé jednání, schopnost jít za jasným cílem.

Žádný takový seznam ale není vyčerpávající a různé lektorky si ho upravují po svém. I to je jeden z důvodů, proč koncept nemá jednotnou definici.

Jak se to projevuje v běžném dni?

V práci se to podle zastánců konceptu pozná na stylu vedení. Kolegyně v „mužském“ režimu jde na poradě rovnou k věci a k rozhodnutím. Kolegyně v „ženském“ režimu se dřív zeptá, jak se lidi v týmu cítí, a s rozhodnutím počká o něco déle. Ani jeden styl není lepší, jen se hodí na jinou situaci. Požár potřebuje rychlé rozhodnutí. Dlouhodobé strategii naopak prospěje, když si ji tým nejdřív v klidu probere.

Ve vztahu se tahle dvojice řeší nejčastěji kolem domácích povinností a iniciativy. Když jeden z partnerů pořád jen plní úkoly a druhý pořád jen zadává a organizuje, unaví to dřív nebo později oba. Vyrovnaný vztah podle tohohle rámce střídá obě polohy u obou lidí, bez ohledu na to, kdo je muž a kdo žena.

Odkud se ten pojem vzal?

Kořeny sahají na dvě různá místa a stojí za to je od sebe rozlišit. Prvním je čínská filozofie jin a jang, která popisuje dvě doplňující se síly: jin jako temnější, tišší a „ženský“ princip, jang jako světlý, aktivní a „mužský“ princip. Podle tradice zaznamenané v Knize proměn (I-ťing) se oba principy navzájem nevylučují. Naopak, každý v sobě nese zárodek toho druhého: ve známém kruhovém symbolu jin-jangu se to kreslí jako dvě propletené kapky. Druhým kořenem je práce švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga, zakladatele analytické psychologie, který koncem dvacátých let minulého století popsal archetypy anima a animus, tedy nevědomou „ženskou“ složku v psychice muže a nevědomou „mužskou“ složku v psychice ženy. Jungovi šlo o vnitřní vyrovnávání osobnosti, ne o popis toho, jak se má chovat konkrétní žena v konkrétním vztahu nebo v práci. Dnešní koučovací pojetí ženské energie čerpá z obou zdrojů najednou, často bez uvedení, odkud přesně pochází, a mísí je s prvky jógy, tantry nebo novodobé spirituality.

Proč se o tom teď mluví tolik?

Zájem o ženskou energii neroste náhodou. Souvisí to s únavou z neustálého výkonu a z kalendářů nacpaných k prasknutí. Trh na tenhle hlad zareagoval rychle, přibylo koučů, kurzů, podcastů i účtů na sociálních sítích, které slovo energie používají jako značku. Roli hraje i to, že si dřívější generace o pocitech a vnitřním prožívání příliš nepovídaly. Dnešní ženy k tomu mají slovník, prostor na sociálních sítích i ochotu mluvit o tom nahlas, což dřív chybělo.

Část z toho je poctivá práce se sebou. Část je starý produkt v novém obalu s vyšší cenovkou.

Co znamená vědomé ženství?

Vedle ženské energie se skloňuje i pojem vědomé ženství. V posledních letech se spojuje hlavně s hnutím ženských kruhů, tedy pravidelných setkání žen, která si kladou za cíl sdílet zkušenosti a vracet se k tělu a k intuici. Jednu z knih, která tenhle proud v devadesátých letech nastartovala, napsala americká jungiánská psychoanalytička Clarissa Pinkola Estés. Její kniha Women Who Run with the Wolves z roku 1992 pracuje s archetypem takzvané Divoké ženy a s mýty a pohádkami různých kultur, které podle autorky pomáhají ženám znovu najít kontakt s vlastní intuicí.

Ženské kruhy se od sebe dost liší, ale často se v nich objevuje sdílení bez přerušování a hodnocení, práce s dechem nebo s tělem a někdy rituál vázaný na fáze měsíce nebo na fáze cyklu. Jde o dobrovolné setkávání, ne o terapii, a kvalita jednoho kruhu se dost liší od druhého podle toho, kdo ho vede.

Vědomé ženství v praxi obvykle znamená jednu konkrétní věc: přestat fungovat na autopilota a začít si všímat, co vám dělá dobře, co vás vyčerpává a jaké vzorce jste si nesla z rodiny nebo ze vztahů. Není to žádný stupeň zasvěcení ani klub s tajným heslem.

Je to vědecký fakt, nebo koncept osobního rozvoje?

Tady je dobré si to jasně přiznat. Dělení na „ženskou“ a „mužskou“ energii nemá oporu v žádném vědeckém měření, psychologie ani medicína takové dvě kategorie osobnosti neuznávají. Jde o symbolický a typologický rámec, podobný třeba typologii osobnosti nebo znamením zvěrokruhu: může posloužit jako pomůcka k přemýšlení o sobě, ale nepopisuje objektivní realitu tak jednoznačně jako krevní test nebo lékařská diagnóza.

Část tohohle příběhu má i reálný biologický základ. Hladiny hormonů se v průběhu menstruačního cyklu prokazatelně mění a s nimi souvisí i výkyvy nálady nebo energie, které řada žen zná ze svého vlastního těla. Od téhle zkušenosti až k tvrzení, že existuje jedna univerzální „ženská energie“ se stejnými vlastnostmi u každé ženy, je ale velký skok, který věda nepotvrzuje. Tělesná zkušenost je osobní a proměnlivá, koncept ženské energie nabízí jeden společný popis pro všechny.

Kritici konceptu upozorňují na jiné riziko. Když se z „jemné, přijímající ženské energie“ a „akčního mužského principu“ stane návod, jak se má žena chovat, jde o staré genderové stereotypy v novém, spirituálním balení. Přesně tohle je past, do které koncept ženské energie občas sklouzne: místo aby ženě otevíral prostor, znovu jí říká, jaká má být.

Použitý s rozvahou ale koncept svůj smysl má. Funguje jako slovník pro věci, které se jinak těžko pojmenovávají, třeba pro potřebu zpomalit, nebo pro rozdíl mezi dnem, kdy máte energii bojovat, a dnem, kdy potřebujete jen být.

Jak se energie mění s cyklem a s věkem?

Ženská energie prý nekolísá náhodně, ale drží se určitého rytmu. Zastánci konceptu ji nejčastěji spojují s menstruačním cyklem, kdy se schopnost soustředit se, komunikovat i chuť na společnost mění fázi od fáze. Tohle téma vydá na vlastní podrobný článek, tady by mu nešlo dát prostor, jaký si zaslouží.

Populární je i takzvaný model čtyř vnitřních ročních období, který jednotlivé fáze cyklu přirovnává k jaru, létu, podzimu a zimě. Je to spíš pomůcka k přemýšlení než přesný popis, a i tady platí totéž co jinde v článku: berte ji jako inspiraci, ne jako předpis, který musíte dodržet do písmene.

Druhá velká proměna přichází s věkem, nejvýrazněji kolem čtyřicítky a v přechodu k menopauze. I to je natolik široké téma, že mu dáme prostor zvlášť, v samostatném textu.

Jak si vlastní energii začít všímat?

Nemusíte kupovat kurz ani jezdit na týdenní pobyt. Stačí pár jednoduchých návyků, které vám ukážou, jak to máte vy sama.

  1. Veďte si krátký zápisník nálad. Stačí jedno slovo denně: unavená, klidná, nabitá, podrážděná. Po měsíci uvidíte vzorec, kterého byste si jinak nevšimla.
  2. Sledujte, po čem máte víc energie a po čem míň. Ne obecně, ale konkrétně u sebe. Někomu dobije baterky procházka, jinému hodina úplného ticha.
  3. Zkuste jeden den v týdnu bez pevného plánu. Uvidíte, co uděláte, když vás nikdo a nic neřídí.
  4. Pojmenujte si vlastní „akční“ a „klidové“ činnosti. Obojí do života patří, jde jen o to poznat, kdy vám dochází síla na tu první skupinu.

Tip: Pokud vám slovo energie nic neříká, zkuste ho na chvíli nahradit slovem kapacita. Otázka „kolik dnes mám kapacity“ bývá konkrétnější než otázka „jaká je dnes moje energie“.

Na co si dát pozor

Trh s ženskou energií je velký a ne všechno v něm má stejnou kvalitu. Drahý víkendový seminář vám nezaručí nic, co nezvládnete i sama, jen pomaleji.

Dejte si pozor na kurzy a kouče, kteří slibují rychlou proměnu, „aktivaci“ nebo „odemčení“ energie za jeden víkend. Osobní vzorce, které se stavěly roky, se za dva dny nerozpustí. Pokud si najímáte kouče, ověřte si, jaký má výcvik a praxi. Profesní organizace jako International Coaching Federation certifikuje kouče na třech úrovních (ACC, PCC, MCC) a váže je etickým kodexem, takže členství nebo certifikace u podobné organizace je aspoň nějaké vodítko.

Pozor i na situaci, kdy koncept začne sloužit jako výmluva. „Jsem v přijímavé ženské energii“ jako omluvenka za to, že nedodržíte slovo, nebo za to, že necháváte všechnu dřinu na partnerovi, k ničemu dobrému nevede. A pokud vás cvičení kolem ženské energie vedou k tomu, že přestáváte fungovat v běžném životě, izolujete se od rodiny kvůli „očistě“ nebo utrácíte peníze, které nemáte, jde o varovné signály. Ty patří spíš k terapeutovi než ke koučování.

Totéž platí pro skupiny, ve kterých se nesmí pochybovat nebo které tlačí na to, abyste se vzdálily lidem mimo skupinu. Zdravé společenství vás k ničemu nenutí a nikoho neizoluje.

Co si z toho vzít

Ženská energie ani vědomé ženství nejsou vědecké pojmy a nikdo vám nemůže autoritativně říct, co přesně „opravdu“ znamenají.

Berte je jako slovník, který vám může pomoct pojmenovat vlastní stavy a potřeby, ne jako návod, jaká byste měla být, nebo jako diagnózu. Funguje to tehdy, když vám dává prostor být sama sebou o něco přesněji. Přestává to fungovat ve chvíli, kdy vám někdo cizí začne přes tenhle slovník diktovat, jak se máte chovat, cítit nebo utrácet.