Kamarádka vám o víkendu nadšeně vypráví o workshopu probuzení ženské energie, kolegyně v práci má na stole knížku o afirmacích a na Instagramu vám škrábe do feedu čím dál víc citátů o intuici a cyklech. Vy jen tiše přikyvujete a přemýšlíte, co to vlastně všechno znamená.

Ženská energie nemá jedinou definici, kterou by vám kamarádka, kolegyně nebo influencerka řekly stejně. Pojem se různě pojí s meditací, afirmacemi, drobnými návyky i otázkou, jaký jste vlastně typ. Kde s tím vším začít, když nevíte, které téma vás zajímá nejvíc?

Co je ženská energie a proč nemá jednu definici

Pojem nemá jednotnou vědeckou definici.

V akademické psychologii se s ním prakticky nepracuje, takže ho každá koučka nebo lektorka jógy vysvětlí trochu jinak. Ve wellness a koučovací komunitě se jím obvykle myslí soubor vlastností: intuice, citlivost k vlastním pocitům, tvořivost, schopnost přijímat pomoc a naslouchat tělu místo toho, že člověk pořád jen podává výkon. Proti tomu stojí takzvaná mužská energie: akce a jasná struktura. Obě sady rysů má v sobě každý člověk, jen v jiném poměru, a s pohlavím to přímo nesouvisí. Vaše šéfová, která vede porady s jasnou strukturou a rychle rozhoduje, může mít blíž k mužské energii, a nic tím neztrácí. A psycholog, který na terapii hlavně naslouchá a nechává prostor tichu, pracuje především se ženskou energií, i když je to muž.

Otázka „jsem dost žena“ vás nikam neposune. Užitečnější je zjistit, kterých vlastností máte v sobě zrovna málo, a ty pak posílit.

Jak může pomoct meditace

Meditace bývá první krok, který si lidé s rozvojem ženské energie spojují.

Vyprázdnit hlavu úplně nejde nikomu, o to tady vůbec neběží. Spíš si všímáte, co se ve vás v daném okamžiku děje, aniž byste to hned hodnotila nebo řešila, a stačí k tomu pár minut ticha, zavřené oči a pozornost soustředěná na vlastní dech. Zkušenější přidávají vizualizaci, tělové skenování nebo meditaci s vedeným hlasem z nahrávky, ale úplně na začátku funguje nejlíp to nejjednodušší.

Tip: Nastavte si pět minut hned po probuzení, dřív než vezmete telefon. Krátká pravidelná chvíle funguje líp než hodinová meditace jednou za měsíc, na kterou si stejně nikdy nenajdete čas.

Někomu sezení se zavřenýma očima nesedí a frustruje ho to víc, než uklidňuje. Pak pomůže pohybová verze, třeba pomalá chůze v přírodě bez telefonu nebo protahování se zaměřením na dech. Výsledek je podobný, cesta jiná.

Fungují afirmace, nebo je to jen fráze na zrcadle

Afirmace je krátká věta, kterou si opakujete, dokud vám nezačne znít samozřejmě.

Typicky něco jako „rozhoduju se sama za sebe“ nebo „mám právo na odpočinek“. Přítomný čas funguje líp než budoucí, takže radši „zvládám to“ než „jednou to zvládnu“. Problém nastává ve chvíli, kdy si člověk vybere větu, které sám doopravdy nevěří, a čeká, že ji hlava přijme jen proto, že ji desetkrát napsal na papírek. Afirmace nejlíp pomáhá jako připomínka směru, kterým se chcete vydat. Kombinace s konkrétním krokem, třeba jednou hranicí, kterou ten týden opravdu nastavíte, dělá víc než sebevětší množství opakování bez skutečného činu.

Vyberte si větu, kterou byste dokázala říct nahlas kamarádce, aniž by vám při tom bylo trapně. Pokud vám zní jako reklamní slogan, zkuste ji přeformulovat blíž k tomu, jak doopravdy mluvíte.

Návyky, které v běžném dni pomáhají

Velké změny většinou nezačínají jedním velkým rozhodnutím, i když by se to líbilo skoro každé, kdo čeká na správnou motivaci nebo dokonalý pondělní start, po kterém se všechno samo srovná. Začínají jedním návykem, který vydrží déle než týden.

  • Pravidelný čas o samotě – i dvacet minut denně, kdy vás nikdo nepotřebuje a nikam nespěcháte.
  • Večerní dvě věty do deníku – co se povedlo a co byste zítra chtěla jinak.
  • Pohyb bez tlaku na výkon – procházka nebo protažení, kde neřešíte kalorie ani kilometry.
  • Jedna hranice týdně – odmítnutí, na které byste si dřív netroufla.
  • Kontakt s tělem před spaním – krém nebo pár minut ticha bez telefonu v ruce.

Nemusíte zvládnout všechno najednou. Jeden návyk, který vydrží měsíc, má větší cenu než pět návyků, které vzdáte po třech dnech.

Jste introvertka, empatka, nebo obojí

K rozvoji ženské energie patří i otázka, jaký jste vlastně typ.

Introvertka čerpá energii spíš o samotě než mezi lidmi, a únava po náročné společenské akci u ní vůbec nesouvisí s tím, jestli se bavila dobře, nebo špatně. Jak introverzi poznáte a co vám konkrétně pomůže, popisuje článek Introvert: jak poznáte introverta a co mu opravdu pomáhá.

Empatka silně vnímá nálady a pocity lidí kolem sebe, někdy až do té míry, že si je splete s vlastními. Ani jedno slovo není diagnóza. Popisují jen, odkud berete energii a co vás naopak vyčerpává, a v průběhu let se to klidně mění podle situace, ve které zrovna jste.

Na co si dát pozor

Kurzy a programy, které slibují „probuzení ženské energie“ za víkend, berte s rezervou.

Rychlá proměna, za kterou zaplatíte několik tisíc korun a získáte pocit úlevy do pondělí, obvykle nevydrží déle než ten víkend sám. Skutečná změna vzniká z návyků, které opakujete měsíce, ne z jednoho intenzivního zážitku. Než na podobný kurz zaplatíte zálohu, zkuste dohledat aspoň pár nezávislých recenzí, ne jen ukázky nadšení přímo od pořadatele.

Pojem se dá zneužít i jinak. Když se za „jsem prostě víc v ženské energii“ schová vyhýbání se odpovědnosti nebo těžkému rozhovoru, kterému byste se stejně měla dřív nebo později postavit, nálepka vám vůbec neposlouží. Podobně to funguje s introvertkou nebo empatkou, kde ze slova snadno vznikne výmluva místo poctivého pojmenování problému.

Meditace ani afirmace nejsou náhrada za odbornou pomoc. Pokud vás dlouhodobě trápí úzkost nebo vyčerpání, se kterými si sama nevíte rady, tahle cvičení pomůžou nanejvýš jako doplněk. Tam patří rozhovor s psychologem nebo terapeutem, ne dalších pět minut u svíčky.

Shrnutí

Nemusíte začít vším najednou.

Vyberte si jednu věc: pět minut ticha ráno, dvě věty do deníku večer, nebo přečtení si o tom, jestli vám sedí spíš introvertní, nebo empatický popis vlastní povahy. Až se ten první krok stane samozřejmostí, přidejte druhý. Ženská energie nikoho nehodnotí a nikomu nedává vysvědčení. Spíš pojmenovává věci, které jste o sobě možná už dávno tušila, jenom jim teď říkáte jinak.