Deprese je nemoc, která se dá léčit. Tuhle větu má Národní zdravotnický informační portál (NZIP), který provozuje Ministerstvo zdravotnictví ČR, hned v úvodu svého textu pro pacienty. Zbývá tedy praktická část.
Jak se dostat z deprese v běžném českém zdravotnictví, kolik času léčba zabere a co k ní zvládnete přidat sama?
Hned na začátku dvě věci, které si zaslouží jasné slovo. Tenhle článek nenahrazuje lékaře ani terapii, popisuje jen to, co vás v péči čeká. A žádnou radu odsud nepoužívejte k tomu, abyste si sama upravila nebo vysadila léky, které vám někdo předepsal.
Jak se dostat z deprese, když nemáte sílu ani zvednout telefon
Tohle je nejtěžší část celé léčby a málokdo o tom mluví. Deprese bere přesně tu energii, kterou byste potřebovala k objednání.
Zkuste proto úkol zmenšit na jedinou věc. Zapomeňte na plán „najdu si terapeuta a začnu chodit“. Dnešní úkol zní: zavolat do ordinace praktického lékaře a domluvit termín. NZIP v návodu psaném pro pacienty popisuje cestu jednoduše: obraťte se na svého praktického lékaře, který vás má poslat k psychiatrovi na posouzení stavu.
Praktik má u nově vzniklých potíží ještě jednu roli. Vyloučí tělesné příčiny, které umí vypadat podobně, například poruchu štítné žlázy nebo chudokrevnost.
Tip: pokud se na telefonování necítíte, poproste někoho blízkého, ať zavolá a objedná vás. Není to selhání. U nemoci, která bere iniciativu, je to praktické.
Kdo léčbu vede a co dělá který odborník
Podle NZIP se při podezření na depresi můžete obrátit na praktického lékaře, psychiatra, psychoterapeuta nebo klinického psychologa. V praxi si to rozdělte takhle:
- Praktický lékař – první kontakt, vyloučení tělesných příčin, doporučení dál. Lehčí stavy umí vést sám.
- Psychiatr – lékař, který stanovuje diagnózu a jako jediný z uvedených předepisuje léky. Sleduje průběh léčby a upravuje ji.
- Klinický psycholog – provádí psychodiagnostická a psychoterapeutická vyšetření. Léky nepředepisuje.
- Psychoterapeut – vede samotnou terapii, tedy pravidelné sezení.
Portál veřejné správy uvádí, že k psychologovi i psychiatrovi se zpravidla objednáte telefonicky, e-mailem nebo osobně a žádanku od praktika k tomu nepotřebujete.
Psychoterapie: jak to probíhá a kdo ji platí
Psychoterapie je podle NZIP typ léčby, která využívá psychologických metod a typicky spočívá v pravidelné interakci mezi dospělými účastníky. V praxi jde o pravidelná sezení, obvykle jednou týdně nebo jednou za dva týdny, kde se pracuje s tím, co se ve vás děje.
NZIP popisuje psychoterapii jako léčbu založenou na vztahu, interakci a rozhovoru mezi psychoterapeutem a pacientem. Součástí bývají různá cvičení, která se u jednotlivých metod liší. U deprese patří psychoterapeutické metody k osvědčeným postupům a existuje řada prokazatelně účinných forem.
Nejčastěji uslyšíte zkratku KBT, tedy kognitivně behaviorální terapie. NZIP ji popisuje jako druh psychoterapie, který klade důraz na rozpoznání naučených vzorců chování a na jejich změnu, a uvádí, že se využívá především u úzkostných a depresivních poruch.
U úhrady si dejte pozor na jedno rozlišení, které NZIP zdůrazňuje. Psychoterapie ve zdravotnictví, kterou poskytuje například klinický psycholog nebo psychiatr, bývá nejčastěji hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Mimo zdravotnictví se pak nabízí psychoterapeutické poradenství, které poskytuje osoba bez zdravotnického vzdělání a které si nejčastěji platíte přímo.
Ptejte se tedy vždycky konkrétně. Má daný odborník smlouvu s vaší pojišťovnou? Jde o klinického psychologa, nebo o poradenství mimo zdravotnictví? Portál veřejné správy uvádí, že u psychologa bez úhrady z pojištění se cena sezení pohybuje zhruba mezi 500 a 1000 Kč. U hrazené péče za sezení neplatíte, ale čekací doby bývají dlouhé.
Antidepresiva: za jak dlouho začnou zabírat
Tady vzniká nejvíc zklamání, protože očekávání se míjí s realitou. NZIP píše, že účinek antidepresiv se dostaví až po delší době, často až po více než dvou týdnech. A dodává, že většinou trvá přibližně čtyři týdny, než lékař posoudí, jestli má předepsaný lék u konkrétního pacienta požadovaný účinek.
Počítejte s tím dopředu. První dny se nezlepší nic, někdy se objeví vedlejší účinky dřív než úleva. Právě v tomhle okamžiku spousta lidí léky odloží do šuplíku a řekne si, že jim nezabraly.
Případné vedlejší účinky podle NZIP neprodleně hlaste svému lékaři. Od toho tam je. Existuje víc přípravků a lékař má prostor léčbu upravit, když ta první volba nesedne. O léčbě rozhoduje závažnost stavu. NZIP uvádí, že u lehkých a středně těžkých epizod přichází v úvahu psychoterapie nebo léková léčba, ať už jednotlivě, nebo v kombinaci. U těžkých stavů se vyžaduje kombinace obou.
Jak poznat, že léčba zabírá? NZIP popisuje takzvanou odpověď na léčbu takto: pokud se po několika týdnech akutní léčby sníží depresivní příznaky přibližně o 50 %, hovoří lékaři o odpovědi na léčbu.
Proč se léky neberou jen do chvíle, než se uleví
Vymizení příznaků ještě není konec léčby a tady se dělá nejvíc chyb.
NZIP popisuje pokračovací fázi jako období, kdy pacient už příznaky deprese nemá, ale léky nebo terapii dál užívá. Trvá přibližně čtyři až devět měsíců. U opakovaných nebo těžkých průběhů na ni navazuje udržovací léčba, která podle NZIP obvykle trvá několik let a podle odborných doporučení by měla trvat alespoň dva roky.
Důvod je prostý a nepříjemný. Po první depresivní epizodě se podle NZIP recidiva dostaví přibližně u 50 až 60 % pacientů.
NZIP k vysazování říká jednoznačnou věc: po zotavení má vysazování léků probíhat vždy pod dohledem lékaře, který dávku postupně snižuje v průběhu několika týdnů. Pokud by pacient léky vysadil dříve, než mu lékař doporučil, zvýšila by se pravděpodobnost návratu onemocnění.
Takže žádné svévolné ukončení, žádné půlení tablet podle vlastního uvážení a žádné vysazení proto, že jedete na dovolenou. Chcete léky vysadit? Domluvte si termín a proberte to s lékařem.
Když ambulantní péče nestačí
Ne každý stav se dá zvládnout docházením jednou za měsíc. NZIP uvádí, že v akutních případech může být nutná hospitalizace, někdy pomůže i pobyt v denním stacionáři nebo rehabilitační pobyt.
Denní stacionář stojí za vysvětlení, protože o něm ženy často nevědí. Docházíte tam přes den na strukturovaný program, obvykle skupinovou terapii a další aktivity, a večer spíte doma. Pro někoho je to schůdnější než hospitalizace a intenzivnější než ambulance.
Hospitalizace v psychiatrické nemocnici zní pořád jako strašák, ale u těžkých stavů umí být tím nejbezpečnějším místem. O tom, jestli je na místě, rozhoduje lékař.
Co pomáhá vedle léčby
Tahle část léčbu nenahrazuje a sama o sobě těžkou depresi nevyřeší. Podle NZIP ale může v rámci udržovací léčby dobře posloužit psychoterapie nebo pravidelný pohyb, a člověk by měl dbát na životní okolnosti, které působí podpůrně, například ve vztazích nebo v zaměstnání.
Co se osvědčuje v praxi:
- Pravidelný pohyb, ne výkon. Dvacetiminutová procházka denně, kterou udržíte, udělá víc než tři týdny nadšeného běhání a pak nic.
- Pevný čas vstávání. Když se rozsype spánkový režim, rozsype se i den. Vstávat ve stejnou hodinu bývá schůdnější než nutit se usnout.
- Jeden sociální kontakt denně. Klidně jen zpráva kamarádce nebo pár vět s prodavačkou. NZIP mezi rizikové faktory řadí osamocenost a chybějící sociální podporu.
- Světlo dopoledne. Nedostatek světla patří podle NZIP k rizikovým faktorům, a to se v Česku od listopadu do února týká skoro každé.
- Sepsaný týden. Nemusí to být plán. Stačí seznam dvou věcí na den, které jdou odškrtnout.
Kde je slabina: u těžké deprese tenhle seznam nefunguje, protože na nic z toho nemáte sílu. Pocit selhání tam nepatří. Berte to jako signál, že odborná péče musí přijít dřív.
Alkohol vynechte. Náladu srovná na pár hodin a průběh nemoci zhoršuje. NZIP zmiňuje sahání po alkoholu ke zlepšení nálady jako situaci, kdy je potřeba vyhledat lékařskou pomoc neprodleně.
Jak si říct o podporu doma
Léčba je snazší, když o ní doma někdo ví. Jenže věta „mám depresi“ se vyslovuje těžko a v rodinách často narazí na odpověď, že to bude z přepracování. Zkuste to postavit konkrétně. Místo vysvětlování stavu řekněte, co potřebujete: „Chodím na terapii ve středu odpoledne, potřebuju, abys v tu dobu vyzvedával děti.“ Nebo: „Beru léky, které začnou zabírat až za pár týdnů, tak se prosím nelekni, když to do té doby bude vypadat stejně.“
Blízkým pomůže, když vědí, co po nich nechcete. Rady typu „musíš se sebrat“ nebo „jdi mezi lidi“ míří dobře a fungují mizerně. Užitečnější je konkrétní nabídka a trpělivost s tempem, které se u deprese zpomalí.
Když vám v rodině nikdo nezbývá, mluvte o tom aspoň s někým. Osamocenost a chybějící sociální podporu řadí NZIP mezi rizikové faktory deprese, a to platí i v průběhu léčby.
Třezalka a doplňky: co k tomu říká NZIP
Bylinky kolem deprese slibují hodně, tak k nim fakta. NZIP uvádí, že u lehkých až středně těžkých depresivních epizod a u sezónní afektivní poruchy, tedy zimní deprese, někdy mohou zabrat přípravky z třezalky. Ve stejném textu ale dodává, že přípravky z třezalky sice koupíte v lékárně i bez receptu, jejich užívání by však pacient měl vždy konzultovat s lékařem.
Mezi možné vedlejší účinky řadí NZIP přecitlivělost na světlo a neklid.
A jedna konkrétní past, kterou NZIP zmiňuje na jiném místě: třezalka, která je součástí řady čajů, výrazně snižuje účinek některých statinů, tedy léků na snížení cholesterolu.
Praktické pravidlo pro vás: než začnete brát cokoliv z lékárny nebo z internetu pravidelně, řekněte o tom svému lékaři nebo lékárníkovi a vezměte s sebou seznam všeho, co užíváte. Slovo „přírodní“ nezaručuje bezpečnost a náhradu za předepsanou léčbu z toho v žádném případě nedělá.
Kdy nečekat na objednací termín
Když se stav zhorší a čekání do dalšího termínu se zdá nezvládnutelné, jsou tu nonstop linky zdarma:
- Linka první psychické pomoci, 116 123 – nonstop, zdarma a anonymně, pro dospělé. Provozuje ji organizace Cesta z krize, k dispozici je i chat na linkapsychickepomoci.cz.
- Linka bezpečí, 116 111 – nonstop a zdarma pro děti a studenty do 26 let.
- Senior telefon, 800 157 157 – nonstop, pro seniory a pečující rodiny.
- Tísňová linka 112 – při akutním ohrožení života.
Portál veřejné správy k tomu doplňuje, že pokud se cítíte opravdu špatně a máte například sebevražedné myšlenky, obraťte se okamžitě na psychiatrickou pomoc a výslovně řekněte, že je váš stav akutní.
Na co si dát pozor
Nesrovnávejte svůj postup s cizím. Někomu zabere první předepsaný přípravek, jiná žena mění dvakrát a čeká na výsledek měsíce. Ani jedno nevypovídá o tom, jak moc se snažíte. Nespoléhejte na jednu návštěvu. Léčba deprese je běh na měsíce a kontroly u psychiatra k ní patří i ve chvíli, kdy se cítíte dobře.
A nepouštějte se do experimentů s dávkováním po vlastní ose, ani když je vám líp. Vysazování podle NZIP patří vždy pod dohled lékaře a probíhá postupně.
Čím začít, než přijde termín u lékaře
Zapište si každý den jednu větu o tom, jak vám bylo. Lékaři to při první návštěvě řekne víc než hodina vzpomínání. Sepište si všechny léky a doplňky, které berete, včetně bylinných čajů. Domluvte se s jedním člověkem doma, že o tom ví a že s vámi na první návštěvu půjde.
A když bude večer zle, vytočte 116 123. Nonstop, zdarma, bez uvádění jména.
