Slovo intersex se v českých médiích objevuje čím dál častěji a skoro pokaždé se u něj plete jedna věc. Lidé si ho zařadí mezi orientace, někam vedle bisexuality a pansexuality, a tím pádem si pod ním představí něco, co s ním nemá společného vůbec nic. Intersex přitom popisuje tělo, se kterým se člověk narodil. Ne to, ke komu ho to táhne. V čem přesně je ten rozdíl a proč na něm tolik záleží?
Co znamená slovo intersex
Národní zdravotnický informační portál ho vysvětluje takhle: intersex je pojem používaný v případě, že se člověk narodil s variací pohlavních znaků. Vnitřní nebo vnější pohlavní orgány, hladiny hormonů nebo chromozomy se liší od typicky mužských či typicky ženských, a pohlaví proto nejde jednoznačně určit.
Není to jedna diagnóza a není to nemoc v tom smyslu, jak si obvykle nemoc představujeme. Je to zastřešující slovo pro celou řadu vrozených stavů, které spolu občas nemají skoro nic společného kromě toho, že se vymykají očekávanému schématu.
Veřejný ochránce práv to ve svém doporučení z roku 2021 formuluje srozumitelně. Intersex lidé jsou podle něj ti, jejichž pohlavní znaky „se nacházejí někde na škále mezi tím, co je považováno za mužské a co za ženské“. Slovo škála je tam podstatné. Neznamená to poloviční muž a poloviční žena, jak si to lidé mylně kreslí, ale mnohem jemnější odchylky, které mohou být sotva znatelné.
Světová zdravotnická organizace ve svém výkladu pojmů řadí intersex osoby vedle žen a mužů mezi kategorie, které popisují biologické a fyziologické znaky, tedy chromozomy, hormony a reprodukční orgány. Gender je u ní věc společenská, pohlaví tělesná. Intersex spadá do té druhé kolonky.
Tři roviny, které se pořád pletou dohromady
Většina nedorozumění zmizí ve chvíli, kdy si oddělíte tyhle tři věci:
- Pohlavní znaky – jak je tělo postavené. Chromozomy, hormony, pohlavní orgány. Přesně tady se pohybuje intersex.
- Genderová identita – kým se člověk sám cítí být. Tedy jestli se vnímá jako žena, jako muž, nebo mimo tohle rozdělení.
- Sexuální orientace – ke komu ho to táhne, romanticky i fyzicky.
Právní studie Šárky Duškové z Univerzity Palackého v Olomouci to shrnuje jednou větou. Intersex lidé podle ní „nejsou definováni svou pohlavní orientací ani svým sociálním pohlavím, genderem. Jsou definováni pouze pohlavními znaky, tedy biologicky.“
Intersex člověk tedy může být žena i muž, může se cítit nebinárně, a k tomu může být heterosexuální, homosexuální, bisexuální nebo jakékoli jiné orientace. Jedno druhé nijak neurčuje. Jestli si chcete udělat pořádek v pojmech kolem přitažlivosti, máme k tomu samostatný text: Sexuální orientace: přehledný průvodce pojmy.
Zkratka LGBTI+ tenhle zmatek trochu živí, protože písmeno I sedí vedle písmen, která popisují orientaci a identitu. Dušková upozorňuje, že intersex lidé s ostatními skupinami pod touhle zkratkou sdílejí spíš zkušenost s vyloučením a předsudky než společné téma.
Kolik lidí se s variací pohlavních znaků narodí
Přesné číslo nikdo nemá a je poctivé to říct rovnou. Česká právní studie pracuje s odhadem OSN z roku 2020, podle kterého se s pohlavními znaky mimo typicky ženskou i typicky mužskou podobu rodí mezi 0,05 a 1,7 procenta dětí.
To rozpětí je opravdu široké a má to svůj důvod. Záleží, co se do definice započítá. Užší pojetí bere jen stavy, u kterých pohlaví po porodu nejde určit. Širší zahrnuje i chromozomální a hormonální odchylky, které se projeví až v dospívání a na běžný život nemusí mít znatelný dopad.
O situaci v Česku toho víme ještě míň. Ombudsman ve svém doporučení označil lidi s variacemi pohlavních znaků za „neviditelnou“ menšinu a jedním ze čtyř okruhů, na které upozornil, byl právě chybějící sběr dat. Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu práce a sociálních věcí doporučil, aby data o počtu těchto lidí a o jejich náročných životních situacích vůbec začala shromažďovat.
Jak se variace projeví a kdy
Odlišnosti bývají hormonální, chromozomální nebo anatomické a jejich načasování se hodně liší. Něco je zjevné hned po porodu. Něco se ukáže až v pubertě, když dospívání neprobíhá očekávaným směrem. A část variací se objeví teprve v dospělosti, typicky při vyšetření kvůli plodnosti, a na určení pohlaví po narození neměla vliv žádný.
Některé stavy s sebou nesou zdravotní komplikace, které se řešit musí. Jiné žádné nepřinášejí a jde čistě o odlišnost od statistické normy.
V lékařské literatuře se pro tuhle skupinu stavů dodnes používá termín porucha pohlavního vývoje, anglicky disorder of sex development a zkráceně DSD. Řadě intersex lidí vadí slovo porucha, protože ze zdravé tělesné varianty dělá vadu, kterou je potřeba spravit. Proto si sami častěji říkají lidé s variacemi pohlavních znaků. Na obojí pojmenování dnes běžně narazíte, jen každé pochází z jiného světa.
Proč se nepoužívá slovo „hermafrodit“
Tenhle výraz najdete ve starších učebnicích a bohužel i v hospodské konverzaci. Pochází z řecké mytologie, z postavy Hermafrodita, a v medicíně se držel dlouhá desetiletí.
Dnes se od něj odborná i lidskoprávní praxe odklonila ze dvou důvodů. Zaprvé je nepřesný, protože sugeruje tělo se dvěma kompletními sadami pohlavních orgánů, což neodpovídá skutečnosti. Zadruhé se z něj během let stala nadávka a řada intersex lidí ho vnímá jako urážku. Pokud tedy hledáte, jak o tématu mluvit slušně, tohle slovo nechte historii.
Spor o operace v raném dětství
Tady se debata zostřuje nejvíc, takže si dejme obě strany na stůl.
Část zákroků u dětí s variacemi pohlavních znaků je z lékařského hlediska nutná. Bez nich by šlo o zdraví nebo o život a nikdo je nezpochybňuje. Vedle nich se ale provádějí takzvané normalizační zákroky, tedy operace, které zdraví neohrožené dítě nepotřebuje a jejichž cílem je přiblížit vzhled těla očekávané podobě. Bývají invazivní a nevratné.
Lékaři pro ně mívali pochopitelnou motivaci. Chtěli dítěti ušetřit budoucí vysvětlování a posměch. Sociologická část olomouckého výzkumu ale zjistila, že se v Česku chirurgické úpravy pohlavních orgánů přednostně provádějí před druhým rokem věku. V tom věku se dítě k ničemu vyjádřit nemůže. Právní studie k tomu cituje zjištění Agentury Evropské unie pro základní práva z roku 2020, podle kterého v šedesáti dvou procentech případů nedali souhlas ani sami dotčení lidé, ani jejich zákonní zástupci.
Veřejný ochránce práv proto doporučil Ministerstvu zdravotnictví, aby zvážilo vznik pracovní skupiny lékařů, právníků, psychologů a samotných intersex lidí, která zhodnotí, jak se u nás dnes postupuje a jestli to odpovídá lidskoprávním závazkům. Sám přitom výslovně napsal, že není kompetentní posoudit, jaká praxe se v českých nemocnicích uplatňuje. Zpráva tedy nikoho neobviňuje, žádá o zmapování a diskusi.
Co na to česká matrika
Pohlaví dítěte se u nás zapisuje do knihy narození, a to nejpozději do tří pracovních dnů od porodu. Právní studie z roku 2021 k tomu dodává, že zákon o matrikách neumožňuje zápis odložit ani uvést jinou hodnotu než mužskou nebo ženskou.
Rodiče, kterým lékaři sdělí, že pohlaví dítěte není jednoznačné, tak stojí před rozhodováním v mimořádně krátké lhůtě a v jednom z nejvypjatějších týdnů života. Právě proto ombudsman tlačí na dostupné psychosociální poradenství. Právní úprava se ale může měnit, takže si aktuální stav ověřte přímo na matričním úřadu nebo u advokáta, nespoléhejte na to, co jste kde četli.
Na co si dát pozor
- Neptejte se na genitálie. Ani ze zvědavosti, ani „aby v tom bylo jasno“. Je to zdravotní údaj, ne společenská informace.
- Nepřebírejte cizí označení. Používejte „intersex lidé“ nebo „lidé s variacemi pohlavních znaků“ a řiďte se tím, jak o sobě mluví daný člověk.
- Neodhadujte orientaci ani identitu. Z toho, že je někdo intersex, o jeho vztazích a o jeho prožívání sebe sama nevyplývá vůbec nic.
- Nepřebírejte staré diagnózy jako nálepky. Termín DSD patří do zdravotnické dokumentace, ne do popisu člověka.
Tip: když vám blízký člověk svěří, že je intersex, nemusíte vědět, co odpovědět. Stačí poděkovat za důvěru a zeptat se, co by mu pomohlo. Předstíraná odbornost dopadne hůř než upřímné „tohle neznám, řekni mi o tom víc“.
Kde hledat oporu, když se to týká vaší rodiny
Svépomocná organizace zaměřená přímo na intersex lidi v Česku podle podkladových studií chybí, a ombudsman to ve svém doporučení uvádí jako problém. Rodiče proto často zůstávají odkázaní na jednoho lékaře a na internet.
Několik záchytných bodů přesto existuje. Spolek Trans*parent vydal brožuru „Podpořte své intersex dítě“ určenou právě rodičům. Olomoucký projekt „Poznáváme intersex / DSD“ shromažďuje výstupy zmíněného výzkumu. A při rozhodování o jakémkoli zákroku máte právo na druhý názor, na srozumitelné vysvětlení výhod i rizik a na to, abyste nebyli tlačeni k rychlé volbě.
Jednu praktickou věc si z toho odneste především. Ptejte se lékaře, co konkrétně je nutné teď a co počká na dobu, kdy o svém těle bude moct rozhodnout samo dítě. Tahle otázka posunula debatu o intersex péči nejdál a v ordinaci funguje líp než jakákoli poučka.