Kolegyně vám volá kvůli směnám, sestra kvůli dětem, kamarádka kvůli rozchodu, a když se jednou večer sesype něco u vás, zjistíte, že vlastně nevíte, komu zavolat. Věta „pomáhám všem, ale mně nikdo“ se nahlas říká špatně, protože zní jako stížnost na vlastní ochotu, psychologie pro tenhle vzorec přesto má jméno a výzkumníci ho sledují od devadesátých let. Co o něm vědí, jak ho poznat u sebe a kdy a kam se v Česku obrátit?
Jak tomu psychologie říká: péče o druhé bez ohledu na sebe
Má. Anglicky se mu říká „unmitigated communion“. Ustálený český překlad zatím nemá, nejblíž je opis „péče o druhé bez ohledu na sebe“. Autoři ho definují jako soustředění na druhé s vyloučením sebe sama.
Zkoumá ho hlavně americká psycholožka Vicki Helgeson z Carnegie Mellon University. Podle přehledu publikací univerzity vyšly první velké práce o tomto rysu v roce 1998, mimo jiné v časopisech Journal of Personality and Social Psychology a Personality and Social Psychology Review. Od té doby na ně navázala řada dalších studií.
Jedna věc je pro čtení celého článku podstatná. Jde o osobnostní rys, ne o diagnózu, poruchu ani nemoc. Každý ho má v nějaké míře, podobně jako je někdo víc a někdo míň společenský. Výzkumníci ho měří dotazníkem: ve studii Helgeson a kolegů z roku 2017 v odborném časopise Journal of Health Psychology šlo o 9 výroků, u kterých lidé na pětibodové škále hodnotili, nakolik s nimi souhlasí.
Čím se liší od obyčejné laskavosti?
Starat se o druhé je v pořádku. Už název jedné z prvních prací o tomto rysu z roku 1998 (autoři Fritz a Helgeson) odlišuje zdravou orientaci na vztahy od její podoby „bez ohledu na sebe“. Rozdíl se dá shrnout jednoduše: zbývá ve vaší péči místo i pro vás?
Představte si dvě ženy, obě upečou kolegyni dort k narozeninám. První to udělá, protože ji pečení baví a má na něj večer čas. Druhá peče do půlnoci, i když jí je od rána zle, protože by si neodpustila, kdyby kolegyně dort neměla. Navenek vypadají stejně. Uvnitř jde o dvě různé věci.
S tou druhou podobou spojuje výzkum víc potíží. Podle autorů studie z roku 2017 dřívější práce ukázaly souvislost rysu s vyšší psychickou nepohodou, s horší péčí o vlastní zdraví a s horším zvládáním chronické nemoci.
Zajímavý pohled přidala metaanalýza psycholožky Bonnie Le a kolegů v časopise Psychological Bulletin, kterou popsal Greater Good Science Center Kalifornské univerzity v Berkeley. Shrnula 100 studií s více než 26 000 účastníky, převážně z Evropy a Severní Ameriky. Lidé, kteří o partnera pečovali takto nesobecky i na vlastní úkor, byli se vztahem spokojenější, a jejich partneři také. Vyšší osobní pohodu ale neměli, v jedné z analýz podle shrnutí Greater Good dokonce nižší. Jde o korelační výzkum. Ukazuje tedy souvislost, ne to, že by péče na vlastní úkor nepohodu způsobovala.
Jak „pomáhám všem, ale mně nikdo“ poznat u sebe?
Žádný test se skóre tu nenajdete, a ani ho nehledejte na internetu jako verdikt. Celý dotazník je výzkumný nástroj. Dva jeho výroky ale fungují jako dobré otázky k zamyšlení:
- Stavím potřeby druhých vždycky nad své vlastní?
- Dělám si starosti, jak se ostatní beze mě obejdou, když tam nejsem?
Autoři studie popisují dva typy projevů. Jeden se týká přílišného zapojení do života druhých, druhý zanedbávání sebe. V běžném životě to může vypadat třeba takhle:
- Přehnaná starostlivost – hlídáte, jestli dospělý syn snědl oběd, i když se o to nikdy neprosil.
- Pomoc, o kterou nikdo nežádal – zasahujete do cizích problémů dřív, než vás o to někdo požádá. Autoři mezi projevy rysu uvádějí i vlezlost.
- Vlastní přání až na konci – víte přesně, co by si přála kamarádka k narozeninám, ale nevíte, co byste chtěla vy.
- Mlčení kvůli klidu – spolknete svůj názor, jen aby nevznikl konflikt.
Když u několika bodů přikývnete, neznamená to, že vám „něco je“. Znamená to jen, že stojí za to všímat si, kolik prostoru ve vašem dni zůstává pro vás.
Pokud vás víc než samotné pomáhání vyčerpává prožívání cizích emocí, je to trochu jiné téma a věnuje se mu článek o empatii a vysoké citlivosti.
Proč se pak nemáte o koho opřít?
Tady je jádro celého paradoxu. Podle autorů studie z roku 2017 mají lidé s vysokou mírou tohoto rysu potíže vyjádřit vlastní potřeby a mají problematické vztahy s lidmi ve svém okolí.
Zbytek je spíš úvaha než výsledek měření, ale dává smysl. Kdo o sobě nic neříká, nedává druhým šanci pomoct. Když se vás kamarádka zeptá „jak se máš?“ a vy odpovíte „ale jo, dobrý, a co ty?“, rozhovor se během vteřiny stočí zpátky k ní. Po letech si okolí může zvyknout, že vy jste ta silná, která nic nepotřebuje. Lidé kolem vás nemusí být bezcitní. Často prostě nevědí, že je u vás něco potřeba.
Osamělost pak nemusí znamenat, že kolem vás nikdo není.
Pokud vám ale lidé, kterým byste se mohla svěřit, opravdu chybí, mohou pomoct tipy, jak si v dospělosti najít přátelství.
Ženy mají rys v průměru o něco vyšší, ženská povaha to není
Ženy mají tento rys v průměru o něco vyšší než muži. Ve zmíněné studii z roku 2017 vyšlo ženám průměrné skóre 3,60 a mužům 3,20 na pětibodové škále. Autoři píšou, že to odpovídá dřívějšímu výzkumu.
Číslo má ale svá omezení. Pochází z jednoho specifického vzorku, šlo o partnery lidí s cukrovkou 2. typu, tedy o lidi, kteří doma o někoho pečují. Obecně na všechny ženy a muže ho přenášet nelze. A „v průměru“ znamená, že mezi muži jsou lidé s vysokou mírou rysu a mezi ženami spousta žen s nízkou. Obětavost není ženská povaha ani past, do které ženy padají. Je to rys, který má každý jinak silný.
Čtyři tipy redakce, které můžete zkusit
Bonnie Le, hlavní autorka zmíněné metaanalýzy, doporučuje pečovat o druhé tak, aby to neohrožovalo vaše vlastní potřeby a přání. Jak to udělat v praxi, už studie neříkají. Následující body jsou proto tipy redakce, ne výsledky výzkumu:
- Jednou týdně řekněte, co se děje u vás. Vyberte si jednoho blízkého člověka a začněte malou věcí: „Tenhle týden mě štve šéf.“ Nemusí jít hned o velké přiznání.
- Na prosbu odpovězte „ozvu se zítra“. Místo okamžitého ano si dejte noc na rozmyšlenou. Uvidíte, jestli to opravdu chcete a stihnete.
- Řekněte si o jednu konkrétní věc. „Mohla bys mi v sobotu na dvě hodiny pohlídat děti?“ funguje líp než obecné „kdybys někdy měla čas“.
- Všimněte si, kdo reaguje dobře. Když si o pomoc řeknete, někdo se zarazí a někdo ochotně kývne. Ti druzí jsou lidé, ke kterým se příště vyplatí vrátit.
Tip: Jak odmítnout, aniž by to znělo příkře, podrobně rozebírá článek o asertivitě a zdravých hranicích.
Počítejte s tím, že okolí může na změnu reagovat překvapeně. Pár týdnů nových návyků nepřepíše vzorec, který se tvořil roky. A péče o sebe neznamená, že přestanete pomáhat. Znamená, že do svého rozvrhu započítáte i sebe, třeba podle zásad psychohygieny.
Kdy a kam se obrátit v Česku?
Odbornou pomoc nehledejte až „když už to nepůjde“. Obraťte se na ni, když vyčerpání a pocit osamělosti trvají týdny, když přestáváte zvládat běžný den, nebo když vás napadají myšlenky na sebepoškození. Pokud se ke všemu přidává dlouhodobá únava z práce nebo z péče, přečtěte si i o syndromu vyhoření u žen.
Kontakty podle rozcestníku Opatruj.se, který vede Národní ústav duševního zdraví, a podle webů jednotlivých linek ke dni 12. 11. 2026:
- Linka první psychické pomoci 116 123 – nonstop, zdarma a anonymně, pro dospělé i jejich blízké. Chat běží v úterý až čtvrtek 13–18 h, ostatní dny 8–13 h. Hodiny se mohou změnit, aktuální najdete na webu linky.
- Modrá linka 608 902 410 – nonstop.
- Centrum krizové intervence Bohnice 284 016 666 – nonstop.
- Linka pro ženy a dívky 603 210 999 – pondělí, středa a pátek 8–20 h.
- Sluchátko 212 812 540 – anonymní psychoterapeutická linka, až šest rozhovorů s terapeutem zdarma (platíte jen hovor podle operátora), obvykle pondělí a úterý 9–20 h, středa a čtvrtek 9–17 h. Hodiny se během roku mění, aktuální jsou na linkasluchatko.cz.
- Opora Diakonie 800 915 915 – bezplatná linka pro ty, kdo pečují o blízkého doma, pondělí až pátek 9–17 h.
- Nepanikař – chat v pondělí až pátek 16–22 h.
Na první rozhovor o psychice se hodí i praktický lékař. Pokud chcete rovnou terapeuta, hledejte v adresářích na czap.cz/adresar nebo psychoterapeuti.cz/adresar-psychoterapeutu.
Než příště řeknete ano
Zkuste si před každou další prosbou položit jedinou otázku: kdybych to samé potřebovala já, řekla bych si o to? Pokud ne, nemusíte hned odmítat. Stačí si toho všimnout a příště zkusit jeden z tipů výše. Pomáhat druhým můžete dál, jen při tom nezapomínejte na sebe.