Stojíte na zastávce, tramvaj právě přijíždí, a vy najednou nemůžete pořádně nadechnout. Ruka vám sama vyjede k hrudi, srdce buší jako zvon a hlavou probleskne myšlenka, že se s vámi děje něco vážného. Přesně takhle vypadá panická ataka, které se běžně říká i záchvat úzkosti. Co se v těle v tu chvíli skutečně odehrává a jak poznáte, kdy stačí počkat, až vlna odezní, a kdy je na místě zavolat pomoc?
Co se v těle děje během panické ataky?
Tělo v tu chvíli nerozlišuje, jestli jde o skutečné ohrožení života, nebo jestli jen stojíte na zastávce. Mozek vyhodnotí situaci jako nebezpečnou a v podstatě z ničeho nic spustí poplach. Do krve se vyplaví adrenalin, srdce zrychlí, aby svaly dostaly víc kyslíku, dech se zrychlí a zplytční a cévy na okraji těla se stáhnou. Prsty pak brní, tělu je náhle horko, nebo naopak zima.
Jde o stejnou reakci, jaká by vám pomohla utéct před skutečným nebezpečím, jenže žádné nebezpečí není.
Národní zdravotnický informační portál (NZIP) popisuje panickou poruchu jako opakující se a neočekávané záchvaty paniky, u kterých se příznaky vyšplhají na maximum během několika minut. To nejhorší tedy netrvá dlouho, i když se to v tu chvíli vůbec nezdá. Vlna pak sama slábne, protože poplachový stav tělo nedokáže udržet donekonečna.
Zrychlené a mělké dýchání má ještě jeden efekt. Z těla se rychleji vydýchává oxid uhličitý, jeho hladina v krvi klesne, a právě to bývá za brněním v prstech, kolem úst nebo za pocitem, že se vám motá hlava. Tělo si to vyloží jako další důkaz, že se něco děje, a strach naroste. Pomáhá hlavně vědomě zpomalit výdech, ne se nutit do rychlých hlubokých nádechů.
Spustit ataku může leccos: nevyspání, silná káva na lačno, dusná místnost, hádka, ale i uzavřený prostor jako výtah nebo metro. Často ale přijde bez jasného důvodu, a přesně to bývá na ní nejvíc matoucí.
Jak panickou ataku poznáte?
Příznaky se u jednotlivých žen liší, ale několik se jich opakuje skoro vždycky.
- Bušení srdce – tep se zrychlí, někdy ho cítíte až v krku nebo ve spáncích.
- Zadýchanost – dech je krátký a mělký, nedaří se pořádně nadechnout.
- Pocení a třes – dlaně zvlhnou, ruce se mohou třást.
- Brnění nebo necitlivost – nejčastěji v prstech nebo kolem úst.
- Horko, nebo naopak zima – tělo zkouší regulovat teplotu na obě strany najednou.
- Pocit neskutečna – místnost i vlastní tělo se najednou zdají cizí, jako byste se dívala zpoza skla.
- Sucho v ústech nebo knedlík v krku – hrdlo se sevře a polykání je najednou nepříjemné.
- Závratě nebo pocit nejistých nohou – místnost se může lehce zatočit.
- Strach, že omdlíte, zešílíte nebo zemřete – NZIP uvádí, že v nejtěžších případech se postižený obává právě smrti.
Nemusíte mít všechny příznaky najednou. Stačí tři nebo čtyři a zdá se vám, že se děje něco vážně špatného.
Čím se liší od běžné úzkostné vlny?
Obyčejná úzkostná vlna a panická ataka nejsou to samé, i když se to v hovoru běžně plete.
Úzkost se obvykle nabaluje pomaleji, drží se hodiny až dny a je spíš stálým neklidem než jasným vrcholem. Panická ataka naproti tomu přijde takřka z ničeho nic, během pár minut vygraduje do plné síly a pak zase odezní. Tělesné příznaky bývají u ataky výraznější. Bušení srdce, které cítíte fyzicky, pocit dušení nebo strach ze smrti se u obyčejné úzkosti tak silně obvykle neobjevují.
Má to i praktický dopad. Techniky na zvládnutí dlouhodobé úzkosti, jako pravidelný pohyb nebo spánkový režim, na akutní ataku samy o sobě nezaberou. V tu chvíli potřebujete něco, co zabere v řádu minut, ne týdnů.
Bolest na hrudi: panika, nebo infarkt?
Tohle je moment, kdy se vyplatí zbystřit. Tlak nebo bolest na hrudi patří k běžným příznakům panické ataky. Stejná bolest ale patří i k hlavním příznakům infarktu, a rozeznat je od sebe není v tu chvíli vždycky snadné.
Podle NZIP je pro infarkt typická svíravá, tlaková bolest, která trvá déle než dvacet minut a vyzařuje do paže, čelisti, mezi lopatky nebo do horní části břicha. Přidává se dušnost, pocení, nevolnost nebo studený pot. U žen navíc infarkt často vypadá jinak, než se čeká: místo tlaku na hrudi se ohlásí extrémní únavou, poruchami spánku, dušností, závratí nebo bolestí v nadbřišku.
Sama si to nezkoušejte rozklíčovat.
Bolest z panické ataky obvykle přichází spolu s dalšími typickými příznaky, jako je brnění nebo pocit neskutečna, a slábne s tím, jak slábne i úzkost. Bolest, která je nová, silná, trvá déle než pár minut, nebo se k ní přidá dušnost, pocení či bolest vystřelující do paže, si zaslouží okamžité vyšetření. NZIP je v tomhle jednoznačný: při podezření na infarkt je potřeba okamžitě zavolat sanitku, konkrétně linku 155 nebo evropské číslo 112.
Pokud si nejste jistá a jde o první podobnou příhodu v životě, zavolejte záchranku, i kdyby se nakonec ukázalo, že šlo „jen“ o paniku.
Co dělat, když vás ataka přepadne přímo teď?
Napřed hlavní pravidlo. Ataku nejde silou vůle vypnout, dá se jen o něco klidněji přečkat.
- Zůstaňte, pokud to jde. Najděte si místo k sezení nebo se opřete o zeď. Útěk z místa úlevu přinese hned, jenže může posílit strach z dalšího záchvatu.
- Prodlužte výdech. Nadechněte se nosem a vydechujte pomaleji, než jste se nadechla, klidně ústy. Nejde o to dýchat „správně“, jen o to výdech natáhnout.
- Nohy na zem, záda o opěrku. Pevný kontakt s podložkou tělu signalizuje, že jste v bezpečí a nikam neutíkáte.
- Pojmenujte si, co se děje. Klidně nahlas: „Tohle je panická ataka. Je nepříjemná, ale netrvá dlouho a nic mi nehrozí.“
- Zapojte oči a uši. Najděte pět věcí, které vidíte, a čtyři, kterých se můžete dotknout. Pozornost se přesune z těla ven, do okolí.
- Řekněte to nahlas někomu vedle sebe. Stačí věta: „Mám teď panickou ataku, zůstaň prosím chvíli se mnou.“
Tip: Natrénujte si tohle pořadí kroků ve chvíli klidu, třeba jako poznámku v mobilu. Uprostřed ataky se nová dovednost učí špatně, zopakovat naučenou jde mnohem líp.
Proč byste neměla hned utíkat pryč?
První, co tělo chce, je dostat vás pryč z místa, kde se to stalo. Instinkt našeptává, že tam je nebezpečno. Jenže právě útěk je past.
Když z místa odejdete a úleva přijde, mozek si zapamatuje spojení: útěk pomohl, tohle místo je nebezpečné. Příště se stejnému místu vyhnete raději rovnou. NZIP mezi typické projevy panické poruchy řadí i trvalé obavy z dalšího záchvatu a vyhýbání se místům, kde k němu už jednou došlo. Okruh „bezpečných“ míst se tak může postupně zužovat, a v terapii se pak pracuje spíš s návratem do obávaných situací než s jejich obcházením.
V praxi to může vypadat takhle: ataka vás chytí u pokladny v obchodě. Instinkt velí nechat košík a utéct ven. Zkuste místo toho raději zaplatit, i kdyby vám ruce trochu klepaly, a ven vyjít normálním tempem. Příště tak do stejného obchodu půjdete snáz.
Zůstat na místě samozřejmě nejde vždycky a nikdo to od vás nečeká za každou cenu. Kde je to jen trochu možné, zkuste vlnu přečkat tam, kde vás zastihla.
Kdy jde už o panickou poruchu?
Jedna ataka v životě ještě nic neznamená. Může ji spustit extrémní stres, nevyspání, silná káva nebo úplně náhodná kombinace okolností, a pak se roky neopakovat.
Jinak je to ve chvíli, kdy se ataky vrací opakovaně a nečekaně a mezi nimi žijete ve strachu z té další. Přesně tak NZIP definuje panickou poruchu. Diagnóza patří psychiatrovi, klinickému psychologovi nebo psychoterapeutovi, a než ji potvrdí, obvykle se nejdřív vyloučí tělesná příčina. Součástí bývá vyšetření krve včetně krevního obrazu a hormonů štítné žlázy a EKG, podle potřeby i další vyšetření plic nebo mozku. Trvá to pár týdnů a je to běžná součást cesty k diagnóze, ne zbytečná byrokracie.
Léčba stojí hlavně na kognitivně behaviorální terapii, která je podle NZIP účinná u víc než poloviny lidí. K tomu se podle potřeby přidávají léky, obvykle antidepresiva, výjimečně krátkodobě benzodiazepiny nebo betablokátory.
Pokud vás spíš než jednotlivé ataky trápí úzkost, která je s vámi skoro pořád, přečtěte si jak se zbavit úzkosti a jaké techniky na ni fungují dlouhodobě.
Na co si dát pozor
Nehledejte si příznaky na internetu uprostřed ataky. Po pár minutách scrollování skončíte u nejhorší možné diagnózy a úzkost tím jen přiživíte.
Alkohol nebo prášek na uklidnění od kamarádky nejsou řešení. Alkohol úzkost na chvíli utlumí a druhý den ji umí vrátit silnější, protože rozhodí spánek. Cizí lék bez vědomí lékaře se může nevhodně potkat s něčím, co už berete.
Když se bolest na hrudi, dušnost nebo bušení srdce objeví poprvé, jde o nový typ potíží, nebo se přidá slabost či brnění v jedné polovině těla, berte to vážně a vyhledejte pomoc, i kdyby to nakonec byla panika. Lékaři na pohotovosti podobné situace řeší běžně a nikdo vás nebude soudit za to, že jste raději zavolala.
Co si zapamatovat, až vlna přejde
Panická ataka je nepříjemná a děsivá, a přitom naprosto zvládnutelná. Tělo v ní nedělá nic rozbitého, jen na chvíli spustí poplachový systém, který vás jindy chrání. Zapamatujte si tři věci: vlna během pár minut vrcholí a pak slábne, útěk z místa problém spíš prodlužuje, a bolest na hrudi, kterou nepoznáváte nebo která nemizí, patří k lékaři, ne k čekání, až to přejde samo.
Až se vám uleví, zapište si datum a co atace předcházelo. Vzorec, který se opakuje, je nejužitečnější podklad, který můžete přinést odbornici nebo odborníkovi, až se rozhodnete jít na první schůzku.
